Ivan Gruber
Ivan Gruber

* 9. července 1929 v Turčianském Svätém Martinu
† 11. července 2015 v Praze

(z textu  PhDr. Jiřího Machalického  - Ivan Gruber Kameny dávných cest)     

     Výtvarný projev Ivana Grubera, v ranných letech tvorby, souvisí s českou meziválečnou krajinomalbou, především s tvorbou Miloslava Holého, jeho profesora z pražské Akademie výtvarných umění, který uměl své motivy ztvárnit s vytříbeným citem pro barevné vztahy, pro vyjádření výstižnou zkratkou. V krajinářské tvorbě ovšem navázal nejen na svého pedagoga, ale i třeba na Karla Holana. Svým jemným citem pro zachycení proměn přírody se přiblížil i Františku Kavánovi, s nímž sdílel smysl pro živé chvění, pro proměny ročních i denních dob, pro jemně a někdy i střídmě odstupňované barevné akordy.
       Začátkem šedesátých let se stal se svými spolužáky Františkem Ronovským a Otakarem Synáčkem a některými dalšími osobnostmi ( Josefem Klimešem, Jaroslavou Pešicovou, Františkem Štorkem, ....) členem tvůrčí skupiny Etapa, která patří vedle Šmidrů, Máje, UB 12 či Trasy k tomu nejlepšímu, co přineslo uvolnění po krajní kulturní nesvobodě trvající několik let po komunistickém převratu.
      Gruberovy obrazy z počátku šedesátých let patří k tomu nejoriginálnějšímu a také pro svou dobu
nejtypičtějšímu, co vůbec kdy vytvořil. I figurální malba změnila svůj ráz, i když ne tak výrazně jako krajina. Jde ovšem o celkovou stylovou jednotu, jak to dokládají mnohé kompozice s náměty ženských postav, v nichž autor dokonale zvládl stavbu objemů a tvarů, jejich zasazení do prostoru i pohyb, který působí přirozeně a zároveň navazuje nejen na meziválečnou progresivní malbu, ale i na daleko starší principy (barokně působící natočení figur). Dosáhl v nich výrazné modelace citlivým odstupňováním barevných tónů i vymezením tvarů ostrými a pevnými konturami.

1948-1954 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Miloslava Holého. V ateliéru byl v úzkém kontaktu především se spolužáky Františkem Ronovským a Otakarem Synáčkem,
s nimiž jej pojilo celoživotní přátelství
1953 účastnil se soutěže na výzdobu malého foyeru Národního divadla
1954 členem Svazu československých výtvarných umělců
1954-1957 absolvoval postgraduální studium školy malířských a restaurátorských technik na Akademii
1957-1965 asistentem prof. Bohuslava Slánského na Akademii výtvarných umění v Praze
1955 studijní cesta do Maďarska
1956 studijní cesta po Holandsku
1957 studijní cesta do SSSR
        získal atelier v Mánesově ulici č. p. 40, kde tvořil do roku 2005
1958 studijní cesta do Rumunska
1961 členem Svazu čs. výtvarných umělců
1961-1970 působil v tvůrčí skupině Etapa. Vystavoval společně s dalšími členy: Evou Brýdlovou, Jasanem Burinem, Alešem Grimem, Alenou Honcovou, Václavem Kimlem, Josefem Klimešem,
Miroslavou Kocmanovou-Pernou, Jaroslavem Kolihou, Karlem Koubou, Milanem Obrátilem,
Františkem Pacíkem, Jaroslavou Pešicovou, Františkem Ronovským, Zbyňkem Slavíčkem,
Otakarem Synáčkem, Jiřím Šefčíkem, Františkem Štorkem a Karlem Teissigem
1964 členem tvůrčí skupiny restaurátorů R64
1967-1977 samostatně se věnoval restaurování obrazů, plastik a nástropních maleb
1968 od ledna do dubna se účastnil projektu mezinárodní pomoci organizované sdružením UNESCO
při restaurování obrazů poškozených povodní ve Florencii v roce 1967, kdy voda zaplavila
depozitáře galerie Uffizi, klášter San Marco a řadu dalších památkově cenných objektů
1977 spoluúčast na projektu Mizející krajina pořádaném Svazem českých výtvarných umělců
1983 získal Výroční cenu SČVU a ČFVU za malířské dílo
2005 opustil atelier v Mánesově ulici a zanechal aktivní výtvarné tvorby


Pro správné zobrazení galerie obrazů potřebujete povolený JavaScript a nainstalovaný Flash. Stáhnout Flash
přihlášení